Sehnat hodnotnou vintage kytaru je čím dál obtížnější

V Kytary.cz jsme otevřeli kytarový boutique - sekci luxusních, sběratelských vintage kytar a aparátů. O tom, co takový kytarový boutique obnáší, jsme se bavili se specialistou na vyhledávání těch nejlepších kousků - s Marcelem Flemrem

Co je to kytarový butik a pro koho je určený?

Boutique je v podstatě obchod v obchodě, který se zabývá prodejem velmi cenných, vzácných, skvělých a těžko sehnatelných hudebních nástrojů. V podtitulu máme Vintage a Fine – takže se jedná o to nejlepší z kategorie „Vintage“, tedy z historických veteránů, ale i „Fine“, čili ze současné butikové (zakázkové a malosériové) a ručně vyráběné produkce.

Liší se nějak nástroje čistě pro sběratelské účely a pro ty, kdo ho chtějí brát na stage?

Určitě. Spousta lidí dneska na ty nejvíce cenné Vintage kousky hraje už pouze doma či v bezpečí studia. Vcelku oprávněně se bojí poškození během věčného cestování a manipulace nebo i případné krádeže z auta a podobně. Neradi ovšem opouštějí zvuk, který mají rádi, a tak hledají, jak to co nejlépe nahradit něčím top, ale méně vzácným. Většinou pak zvolí současnou „boutique“ produkci.

Kde nástroje vybíráš?

Nástroje vybíráme a ladíme velmi pozorně a zdlouhavě. V tom je určitě naše největší přidaná hodnota. Osobně nástroje vybírám na specializovaných e-serverech z celého světa jako všichni ostatní, pokud jsem si nástrojem jistý a znám ho (např. „Blackface“ aparáty), kde mi fotky prozradí 90 % stavu aparátu. Kytary ale vybírám raději osobně. Nakupujeme po celé Evropě a pokud to jde z USA či Japonska, využívám své osobní osvědčené kontakty, kterým důvěřuji a vím, že mi nepřijde padělek či nástroj, který nehraje.

Jak probíhá výběr nástroje. Co všechno při tom zkoumáš?

Rok, model, cenu, váhu, srovnávám třeba několik stejných či podobných kytar (70’s Les Paul Deluxe). Pokud se má jednat o takzvanou Player’s Grade kytaru, čili kytaru pro hráče a ne pro sběratele, pak vybírám tu nejlépe hrající raději než zachovalou sběratelskou. Sběratelé upřednostňují zase co nejlépe zachovalý stav.

Jak obtížné je v dnešní době sehnat hodnotný vintage nástroj?

Velmi obtížné a je to čím dál horší, protože zdroje jsou limitované a poptávka obrovská. Nejde jen o hráče a muzikanty, ale sběratele a investory, kteří podobně jako do umění a obrazů investují do starožitných nástrojů.

Jaká úskalí čekají nezkušeného při nákupu vintage nástroje?

Jde hlavně o podvodné prodeje, kdy jsou třeba původní nástroje různě modifikovány, opraveny a pak zručně maskovány. Dále zavádějící či chybějící fotky na internetu, nefunkční či chybějící komponenty. U kytar to mohou být kromě neoriginálních dílů i různě věkem zprohýbané krky, rozpadající se pickguardy, nefunkční snímače či špatně hrající snímače a elektronika celkově. Tomu se my umíme vyhnout.

Co obnáší tuning a revize vintage aparátů?

Tak po šťastném shledání proběhne vizuální kontrola. Pokud je vše v pořádku, tak se aparát postupně a pomalu zkouší a měří s lampami co tam jsou, jestli je alespoň prvotně životaschopný, rozsvítí se žárovička a nic nehoří. Pokud hraje a reproduktor je na poslech v pořádku, tak se pouštíme do hloubkového čištění a rozborky všech součástek od kabinetu, reproduktorů po šasi, potenciometry, patice lamp atd. Po vyčištění a opětovném smontování kabinetu, reproduktoru či reverb tanku se pouštíme do proměření obvodu, zda je vše v pořádku. Obvod se nejprve ladí co nejblíže k správným hodnotám komponent a napětí. Poté dáváme selektované a na jednotlivé pozice vybírané nové i takzvané NOS (staro-nové) elektronky, nastavujeme předpětí (BIAS) dle správných hodnot, a podle poslechu, aby nebyl příliš tvrdý, studený, horký. Prostě nehezký. Nastává období testování, kdy zkoumáme, zda se v aparátu neděje něco nestandardního při delší době v provozu či větší zátěži. Volume samozřejmě na 11. No, a když je vše v pořádku, tak se aparát opět smontuje a je připraven k prodeji.

Mezi butikovými kytarami se objevují i kopie jako například značka Tokai. V čem spočívá hodnota těchto nástrojů, když jde „jen“ o kopie?

Dobře udělaná kopie může být leckdy lepší než originál, což se třeba povedlo právě japonským „lawsuit“ kytarám z počátku 80. let. Kopírovali totiž na rozdíl od tehdejší americké produkce původní nástroje z 50. a 60. let lépe než samotní výrobci, kteří se především zlevňováním, nedbalostí a vyšší produktivitou začali výrazně odchylovat od svých základů. Kopie to byly tak věrné, že je americké firmy žalovali a Japonci museli upravit loga i tvary atd. Není to jen tak, že třeba Fender udělil továrně v Japonsku licenci na výrobu Fender „Made In Japan“ kytar, ale nevozili se oficiálně do USA. Japonská preciznost, co se tvarů a zpracování týče, dělají z japonských kopií cenné hráčské i sběratelské kusy v ceně několika tisíců dolarů.

Jak je to s investováním peněz do vintage hudebního nástroje? Jak se s nástrojem investované prostředky zhodnocují?

Je to obdobné jako s investicemi do drahých kovů a starožitností, kdy je vintage nástroj minimálně uchovatelem hodnoty. Celkově však včetně výkyvů ekonomiky cena roste zhruba o 15-20 % ročně.

Které nástroje dnes patří mezi ty, do nichž se nejvíce vyplatí investovat?

Jednoznačně americká produkce od 19. století do roku 1965-8. Mezi nejdražší nástroje kromě nejznámějších typů elektrických kytar a zesilovačů patří překvapivě i staré mandolíny a akustické nástroje.